Úplně jsme zapomněli informovat širokou veřejnost o tom, že jsme v sobotu vyměnili koberec v pokoji. Takhle na první pohled to vypadá jako trivialita, ale pokud obýváte nějaký menší prostor, jako je třeba byt 1+1 určitě víte, že to zase taková legrace není. Už z logiky věci vyplývá, že pokoj, který chcete takto novou podlahovou krytinou upgradovat, musíte téměř kompletně vyklidit. Což přináší problém první a to Kam se vším tím bor... hmotnými statky? Už od rána jsme tedy podle vzoru formica polyctena (mravence pospolitého, viz. náš výlte na Šebeň), pobíhali mezi pokojem a kuchyní, kde jsme všechen náš nastřádaný majetek skládali do úhledných komínků a hromádek. Těžší kusy nábytku, jako gauč, postel a skříňky jsme nechali v obýváku s tím, že si s nimi nějak poradíme.
Ve tři hodiny se dostavil téměřšvára Radek a pustili jsme se do práce. "Tak co, Bobe? Jak na to?" "No já bych přesunul všechen ten těžkej nábytek na jednu půlku, srolujeme koberec, pak přesuneme nábytek na druhou půlku, dorolujeme, vyhodíme, začneme pokládat, přesuneme nábytek zpátky, dopokládáme a zařízneme." "To zní jako dobrej plán, tak se do toho pustíme." Plán to byl dobrý, nicméně ne tak snadno proveditelný. Pohovka plná knih se ukázala být těžší, než se původně předpokládalo, takže manipulace s ní byla nadmíru obtížná a na nově položeném koberci nám ze strany na stranu přesouvala nehezké faldíky. Práci nám navíc ztěžovaly nánosy chlupů, které se na nás řinuly ze všech zákoutí (hlavně za postelí jich bylo plno), do kterých se za normálních okolností vysavačem nedostaneme. Ale dobrá věc se podařila a po necelé hodině ležel koberec natažený na zemi. Mohli jsme přikročit k další etapě, tedy zařezávání.
"Máš moji plnou důvěru," řekl jsem Radkovi a předal mu nůž, z čehož nebyl vůbec nadšený. Jsem ale tak manuálně nešikovný, že jsem byl ochoten upadnout u něj na chvíli v nemilost, než abych se rozloučil s některými ze svých prstů. Jak se ukázalo byl to dobrý tah, protože Radkovu spotřebu náplastí zvládla naše domácnost pokrýt a vůbec jsme nemuseli sahat k obvazům, dlahám, ani morfiu.
Takhle zpětně musím říct, že se celá akce podařila. Maminka Simča je taky spokojená a postupně uvádí byt zpět do obyvatelného stavu (říkám tomu lepení hnízda). Terezka tuto změnu kvituje častým atakováním maminčiných žeber a močového měchýře. Pes byl z nového koberce natolik nadšen, že ho pro jistotu hnedle poblil. U nás je veselo. Ó my se máme.
P.S.: Touto cestou ještě jednou děkujeme Radkovi za pomoc, trpělivost a přejeme mu rychlou obnovu krevního řečiště.
0 Komentáře