No, takže říjen se ukázal být dobře vychovaným měsícem a po téměř celém roce, kdy jsme prvního co prvního slýchali, o padajících rekordech teplotních průměrů nám naservíroval podzim jak má být. Ranní mlhy se mění ve vytrvalé deště, stromy sypou své barvy po chodnících a zákazníci začínají honit resty pře koncem roku. Nevím jak na vás, ale ve mě toto roční období (ač ho mám jinak velmi rád), nechává zakořenit lehkou otupělost, která se projevuje hlavně v práci. No, možná v tom má prsty Simča, která se v poslední době polepšila a každé ráno mě vybaví velkou svačinou a kastrůlkem s obědem, po jehož konzumaci se zmůžu akorát na bezduché funění a zírání do monitoru.
Apropos, když mluvíme o mamince čekatelce, tak na ni musím prozradit, že je den ode dne kulatější (jak by mělo být patrné z fotky, toulající se někde kolem). Pomalinku stříháme metr. Vysněný kočárek minulý týden dorazil do obchodu a pro tuto chvíli je ustájen ve velkém skladu kočárků, společně se čtyřkolkou Terezčina bratrance Kuby. V posledním týdnu obrátila Simča byt celý naruby, div jsem si udržel svůj počítačový koutek. Denně vynášíme několik tašek odpadků a kromě nového koberce, který již leží na zemi (jak jsme informovali), čekáme na doručení dvou komod (a nabíječky PDA a modelu amerického Strykeru - haló, dodavatelé, vzbuďte se).
Minulý týden jsem narazil na zajímavý FTP server, který je plný anime a musím přiznat, že se ze mě zřejmě klube otaku. Závislost na pitvořících se kreslených postavičkách, drmolících japonštinou a obývajících nejrůznější sci-fi a fantasy prostředích začíná být větší než závislost na Nyxu, což je prostě zlé. Doufám, že ty nejdůležitější kousky stihnu dokoukat dřív, než se narodí Terezka, protože jinak budou její první slova zřejmě Ohaio Gozaimasu :).
Sayonara u dalšího příspěvku.
0 Komentáře