Včerejšek byl hodně nabitý den. M.V.O. (aka Maminka v očekávání) dostala brzy ráno informaci, že do obchodu s nábytkem dorazily objednané komody - krycí heslo k zahájení akce Kolotoč. Jelikož T.V.O. (aka Tatínek v očekávání, čili já) měl nabitý pracovní den, museli jsme počkat do třetí hodiny, až budu moct odejít z práce. Třetí odbíjí. Vybíhám ze dveří a naskakuji do připraveného vozu. Gumy kvílí, řidiči troubí. Chodci se diví. V rekordním čase dorážíme k obchodu a rychle vyskakujeme ven. U pokladny nás čeká první komplikace. Neberou karty. Naštěstí jsme s sebou vzali hotovostní rezervu a tak transakci zdárně dokončujeme. Popojíždíme ke dveřím skladu a nakládáme komody na zadní sedadlo. Úspěch. V tuto chvíli jejich rozložený stav hodnotíme ještě kladně.
"Hele, když už jsme vyjetí, co kdybychom zajeli do obchodu pro ten kočárek?" dí M.V.O. a v mých vzpomínkách nejasně probleskuje telefonát s prodavačkou, která mě poněkud zdlouhavě informovala o tom, že kočárek již také dorazil. "No, mohli bychom," procedím skrze zuby a neochotně mířím zpět do centra. Parkujeme na jednom z nových parkovišť a jsme překvapeni jeho nízkou obsazeností. Pevným krokem jedinců, kteří vědí co chtějí, kráčíme k obchodu s kočárky. Prodavačka zřejmě v něčem jede. Podle trhaných nejistých pohybů a zakalených očí soudím, že je to extáze... nebo kávová zmrzlina. Tvrdošíjně nám odmítá kočárek vydat, ač jej máme dávno zaplacený. Naštěstí jsme se před obchodem spojili s náhodně procházejícím organizačním komandem s krycím názvem B.K.V.O. (babička Koldinská v očekávání), které přebírá iniciativu. Obsazuje přední část obchůdku, aby zabránilo rabování v nepřítomnosti obsluhy a prodavačku posílá v doprovodu úderného komanda do skladu. Po mírných peripetiích uspíváme a nacházíme všechny části objednaného kočárku, které vzápětí odvážíme do vozu.
Další problém je na světě. Kočárek, který se skládá ze dvou objemných částí nevychází s komodami zrovna nejlépe a nedaří se nám jej do auta dostat. M.V.O. je však nekompromisní a za použití hrubé síly přeskupuje interiér vozidla do podob, o kterých se inženýrům v Renaultu ani nesnilo. Tento trik však zabírá a kousky zapadají do sebe. Doprovázeni podivnými zvuky a úpěním T.V.O., který částečně čouhá z okénka, vyrážíme do meziskladu alias tchýni.
Přes všechna varování palubního počítače a předpoklady zdravého rozumu dorážíme v jednom kuse. Vykládáme kočárek a vpravujeme jej do objektu. U výtahu nám zatrne. Vozítko se kvůli nábojům kol nemůže vlézt do výtahu. Naštěstí situaci rychle řešíme svižnou analýzou, jejíž výsledek je neúprosný. M.V.O. málo otevřela dveře. Pochybení napravujeme a kočárek sedá do výtahu jako prdel na hrnec. Už jen chvíle vertikálního transportu a můžeme na chvíli polevit v ostražitosti.
Klid však netrvá dlouho. Z vedlejšího sektoru se nám ozývá jednotka MHD (rozuměj Michal, Hanka a David), kterou informujeme o situaci. Po krátkém zvážení nám nabízí pomoc s druhou částí operace. Souhlasíme. Naposledy se polaskáme s kočárkem a rychle míříme k centrále. Vynášíme rozložené komody, venčíme psa, ale to už doráží MHD. Otevíráme krabice a nevěřícně na sebe zíráme. Ještě nevěřícněji zíráme na výplod chorého designérského mozku a šíleného grafika (alias hromadu prkýnek a plánek). Voláme zpět do obchodu, kde nás ujišťují, že jsme si skutečně neodvezli puzzle a pobízejí nás k užití fantazie. Fantazie užíváme, ale komodu v tom stále nevidíme. Přesto se pouštíme do práce. Přidáváme a odebíráme díly, kroutíme šrouby a... něčím s názvem R16... na všechny strany a skutečně se daří nemožné. Prkénka a pytlíky spojovacího materiálu dostávají obrysy komody. Tak, ještě šuplíky.
Našimi těly se rozlévá extatický pocit uspokojení, když M.V.O. skládá do první zásuvky štůčky ponožek a trenýrky. Proti předpisům otevíráme plechovky piva a připíjíme. Naprosto vyčerpaní a špinaví upadáme do letargie. Akce Kolotoč končí.
0 Komentáře