Někdy se to tak prostě seběhne. Jeden víkend nemáte co na práci, povalujete se na gauči, venčíte psa a nevíte do čeho píchnout a za sedm dní pobíháte jak uštknutý houbař z místa na místo, nevěda co dělat dřív. Takže zatímco se v pražském centru zvesela otlapkávali anarchisté a nacisté (už se těším na reality show, která zavře pět anarchistů a pět nácků do jednoho slumu a bude bavit diváky krvavými bitkami a dvouslovnými větami plnými násilí) my jsme tady makali.
Začalo to v sobotu dopoledne, kdy si Radek s Janou pořídili novou sedačku. Byl jsem k této události přizván coby nestranný pozorovatel a když už jsem se u toho motal, podal jsem pomocnou ruku. Nábytek jsme naložili na vlek a odvezli na náměstí. Ne tedy, že bychom se chtěli nějak exhibovat, ale Radek s Janou tam zkrátka bydlí. Pohovku rozloženou na tři menší díly a blíže neuvedený počet polštářů jsme se jali tahat do druhého patra. Problém nastal se třetím, samozřejmě největším a nejtěžším dílem, se kterým jsme uvízli v mezipatře. Naštěstí nezklamal přítel na telefonu a tak přispěchavší Michal zabral s námi a nábytek jsme hrubým násilím dostrkali na místo. Odměnou nám byly čtyři plechovky výborného kvasnicového piva. Říkejte si co chcete, mě to prostě chutná :)
Sobota se však ukázala pouhou rozcvičkou před nedělní velkou akcí. Obecným míněním zřejmě je, že listopad je vhodný měsíc na změnu pohovky a tak mě do sněhovými vločkami vířícího rána probudil telefonát od maminky, která potřebovala odstěhovat gauč z bytu. Nebyl by to takový problém, kdyby na silnicích neleželo deset centimetrů čerstvého sněhu a silničáři nevyspávali za kamny oslavu loňské mírné zimy. Letni gumy nebyly také nijak nadšené a tak jsem se vydal kluzmo šikmo vpřed. Když jsem parkoval kousek od domu rodičů, radoval jsem se. Pohovka číslo dvě naštěstí nebyla tak těžká (inu poctivá socialistická práce) a tak jsme se tentokrát ani tolik nezapotili. Cesta do nedaleké obce Smrk proběhla, i přes letošní zimu módní letní pneumatiky, poměrně dobře.
A abychom se o víkendu nenudili, dorazila nám večer nová skříň. Ta naštěstí byla vyrobena výtah friendly, takže schodišťová anabáze se naštěstí nekonala. V této chvíli je skříň již namontovaná a plná, tzn. do kuchyně se dá opět vejít, aniž by se na člověka zřítila hora krabic, nebo utonul v koutě plném oblečení. Děkujeme rodinnému truhlářství za výrobu a rodině za podporu :)
0 Komentáře