Sedm dní, nebo-li týden. Přesně tolik bychom s naší ratolestí měli dnes oslavit, kdybychom na to měli síly :). Bohužel je musíme věnovat potřebnějším věcem, jako je vyvařování, praní, krmení, uspávání a zběžné poklízení. Náš byt vypadá jako po pumovém atentátu a my připomínáme zombie, plížící se městem a hledající trochu spánku. Loki toho také moc nenachrní, protože jakmile Terezka fňukne, nebo ji někdo vezme do náruče, je na nohách a ustavičným pobíháním a kničením dává vědět, že něco tady ještě před čtyřmi dny bylo úplně jinak. No, alespoň pak ráno vydrží v pelechu do půl desáté.
Jediným spokojeným tvorem je tady Terezka. Stačí, aby jen našpulením rtů, nebo zafuněním naznačila a rozbíhá se neúprosná analytická mašinerie snažící se zjistit, co se děje. Maminka tak přebaluje, drndá, cvičí s bříškem a kojí, zatímco tatínek žhaví internety a zjišťuje, jestli pupík má vypadat tak, jak vypadá, nebo flíčky v obličeji neznamenají nedostatek/přebytek jídla, či jiných látek. Psychickou podporu nám naštěstí zajišťují babičky, které promptně dodávají chybějící pleny, extra malé kabátky, super zavinovačky s medvědy, nebo telefonické rady. Bez nich bychom byli ještě zoufalejší a ještě unavenější :)
Do toho nás svými problémy oblažuje auto, které začíná cukat, pískat rozvody a neustále se dožaduje zimního obutí. Asi bychom mu už měli vyhovět. Vidím to na Silvestrovskou výměnu :)
Takže jestli bych měl udělat čerstvorodičovské resumé - je to velmi náročné a vyčerpávající, ale když jeden drží toho sviště v náručí, tak je mu to všechno jedno :)
PS: V galerii je několik nových fotek, tak se podívejte.
0 Komentáře