První den doma. Událost snad očekávanější, než samotný porod je tu. Ráno rozhodli zástupci našeho zdravotnictví, že už není důvod k tomu držet dvě třetiny naší rodiny v neútulném nemocničním pokoji a tak se pro ně tatínek vypravil, vyzbrojen zapůjčeným autem, autosedačkou a taškou plnou nezbytných propriet. Odchod proběhl podle očekávání hladce, nikdo se nás nesnažil zastavit, odradit, nebo napadnout. Trochu problémů nám působilo připnutí autosedačky k pásům, ale za pomoci přehledného instruktážního obrázku a přirozené inteligence rodičů se dobrá věc podařila a o několik chvil později jsme parkovali před domem.
Loki přírůstek nejdříve ignoroval. Více ho zajímala panička, objevivší se po pěti dnech doma a polštářek, který radostně nosil po celém bytě a různými způsoby mu zkoušel zlomit vaz. Zvrat v celé situaci nastal ve chvíli, kdy se pišišvor začal projevovat. První pobreknutí z postýlky v psovi nastarovalo kvičící reflex, jehož plody nás zasypával dobrou hodinu. Terezka ho zřejmě trochu vyvedla z míry.
Pak jsme se rozhodli, že se vydáme do lékárny a na poštu, abychom doplnili kojenecký kit o líh na hojící se pupík a nějaké další drobnosti. Poznatek první: Firma X-lander ví co dělá a kočárek je naprosto BOŽÍ. Otočí se na místě, dá se ovládat jednou rukou, snad jenom zadní rozvor by mohl být o dva centimetry užší, abychom vždy nemuseli bojovat s výtahovými dveřmi. Jinak naprostá spokojenost. Z krátké procházky jsme se vraceli mírně unavení, takže jsme museli doplnit síly čokoládovými fondue, do kterých jsme rozpustili jednoho mikuláše a dva kousky z bonboniéry Merci. Maminka si dopřávala čokoládová jablka, tatínek čokoládové pomelo (zajímavé, určitě vyzkoušejte). Loki se hodil do pohody, ležel na posteli vedle kočárku a chvílemi pospával. Maminka pospávala také. Terezka spí pořád.
Mírné komplikace nastávají ve chvíli, kdy přebalujeme, natíráme, převlékáme a brečíme. Pes to špatně snáší, pobíhá a kvičí. Snad jde jenom o přechodný úkaz a všichni si na sebe rychle zvykneme. Teď holky leží v posteli a obě už zřejmě chrní. Loki leží pod mojí židlí a kvičení zřejmě vzdal. Já se brzy odporoučím do provizorní postele na podlaze kuchyně, kterou budu sdílet se psem. První den se chýlí ke konci. Asi to bude pěkná fuška.
PS: Normálně odpadky nesbírám, ale dnes ráno jsem byl náhodou ve sběrném dvoře a někdo tam opustil docela zachovalé Atari 800XL i s originálním kazeťákem. Neodolal jsem ;). Až ho dám do pucu, určitě se pochlubím. Snad mi ho maminka Simča nenacpe do nosní dírky, nebo jiného děsivějšího otvoru.
0 Komentáře