Možná bychom je měli začít číslovat, protože nás brzy přestanou napadat nadpisy. Ta poslední by se měla jmenovat "obzvláště vydařená", protože jsme chytli ideální počasí a co je hlavnější, přijeli se na nás podívat staronoví Znojmáci Leika, Peťa a Honza.
Sešli jsme se na Karláku. Chvíli jsme se hledali, ale dobrá věc se nakonec podařila a tak jsme se těsně po jedné hodině ve dvojstupu vydali směr židovské ghetto nejznámější to dominantu Třebíče. Hned na začátku nás udivil fakt, že židovští obchodníci, ač jistě nebyli z nejchudších, zřejmě nevozili své děti v kočárcích, protože tamní hrubá kamenná dlažba by vytřásla duši i z dospělého. Ale nepropadali jsme trudnomyslnosti, protože trocha toho nepohodlí patří ke středověkému koloritu této památky a my jsme za ni rádi. Obzvláště proto, že na jejím okraji již delší dobu funguje kavárna "Pod lampou", o které tady nedávno padla zmínka, která je velmi "baby friendly". Samozřejmě jsme se v ní zastavili i dnes, abychom ukázali, že tady v srdci Vysočiny nejsme žádní barbarští divoši, ale že ctíme trendy moderní doby.
Objednali jsme si zdejší vyhlášené speciality a zatímco Terka závistivě vykukovala z kočárku, Leika se vrhla do záplavy barevných balonků v dětském koutku. Chvílemi mi vyskakoval pot na čele, když jsem si uvědomil co to dá práce uhlídat patnáctiměsíční dítě, které neustále nosí hračky různým lidem v kavárně, vrhá se ostatním dětem po kornoutech plných zmrzliny a neustále se snaží přepadnout přes nízké hrázdění (jak řekl Honza - toto dítě toho moc zlého od života ještě nepoznalo). Jsem zvědavý, jak se s tím popasujeme my, až to příjde :).
Když jsme dojedli, dopili a domlsali, vydali jsme se na další cestu, tentokrát směrem k Polance. Nemohli jsme návštěvu pustit, dokud neuvidí naši oblíbenou letní zahrádku, kde čepují tak dobré řezané pivo a dělají ty nejlepší bramboráky na přepáleném oleji ve městě. Cesta tam vede po celkem nové "promenádě", která vznikla jako "vedlejší produkt" protipovodňové stěny, a i když na ni spousta zdejších nadává, má něco do sebe. Široký chodník, na kterém se můžete zastavit a poklábosit se známými, výhled na třebíčský zámek a líně plynoucí Jihlava vytvářejí zákoutí takřka idylické, v něčm připomínající prvorepublikové promenády.
Když jsme se nabažili procházky po nábřeží a nostalgicky zatlačili slzu při pohledu na zahrádku zapadanou tlejícím podzimním listím, navštívili jsme medvědárium babičky Vandy. Nejnadšenější byla samozřejmě opět Leika, která však dala před několika stovkami medvědů přednost krabičce magnetů. My dospělí jsme dohnali obědový deficit několika tousty se sýrem a sojovým salátem, který se ukázal být až překvapivě nadýmající :). A pak už následovala jen rychlá cesta k nám domů, kde se všechny snažil sníst náš oblíbený čtyřnohý parazit, Honzovi jsme vrátili jeho dlouho ztracený dalekohled (aby ho u nás v zápětí mohl zapomenout :) a rozloučili jsme se.
Vzkaz pro Nekvasilovy: Příští setkání proběhne zřejmě na neutrální půdě. Buď na výstavě PRODÍTĚ v Brně, jestli budete mít chuť, nebo na tom Landštejně, až to naplánujeme. Bude nás tam hafo, jak to vypadá. Což je zároveň vzkaz pro Michala, Hanku, Davida a Mixe - pokud s námi na Landštejn nepojedete, pošleme vám poštou sádlo (nebo plnou plínu, těch máme dost).
0 Komentáře