...by se dal nazvat náš poslední výlet. Nebyl tak úplně typický, protože holky jsem nechal doma a společně s dědou vyrazil na sever Vysočiny, abychom obhlédli některé památky, na které se za pár měsíců chystá coby průvodce skupiny turistů z Vídně. Mělo to i svá úskalí, protože během jednoho dne jsme museli zvládnout to, na co rakušáci mají dní pět, ale muž se nesmí lekat výzvy (proto jsme taky holky nechali doma :) ).
Začali jsme v Jimramově. Protože jsme vyráželi brzy, zaparkovali jsme před Jimramovskou radnicí už o půl osmé ráno. Chladný vzduch zábl do konečků prstů, když nás místní náves přivítala idylickým tichem, rušeným pouze vrzáním kola jednoho z místních obyvatel, který si z koloniálu odvážel pravidelný sobotní nákup. Každého návštěvníka Jimramova jistě překvapí, kolik slavných rodáků (mají dokonce i vlastní muzeum) z tohoto konce Vysočiny pochází. Z nejznámějších můžeme jmenovat Jana Karafiáta, autora šlágru Broučci. Zvláštní osobností byl jistě i páter Karel Slavíček, který svoji životní pouť ukončil coby misionář v daleké Číně.
Z Jimramova vedla naše cesta do nedaleké vesnice Telecí, jejíž zvláštností, je kromě Zpívající lípy i to, že než ji přejdete od jednoho konce k druhému, ujdete bezmála šest kilometrů.
Z Telecího jsme zamířili k přírodní rezervaci zvané Toulovcovy maštale - pískovcových skalních útvarů, kde v dávných dobách údajně loupeživý rytíř Toulovec stájil svoje koně. Dnes tam člověk nenarazí ani na srnu, ale na žluté turistické stezce si může alespoň protáhnout tělo. Já jsem celou situaci zkušeně pozoroval z auta, ale neodpustil jsem si alespoň kilometrovou procházku, na které sem si podráždil koleno, které mě pobolívá od výletu s Mitasáky do Jeseníků. Asi si budu muset skočit na ortopedii.
Nové Hrady se nemohou pochlubit nijak originálním, nebo zajímavým názvem, ale o co je ochuzen jazykozpytec, o to víc si zde může dopřát výletník. Kdysi poměrně zdevastovaný rokokový zámeček zakoupila rodina Kučerova a za pomocí vlastních svalů (zřejmě dobře promazaných nejrůznějšími dotacemi) jej dávají opět dohromady. A daří se jim to výtečně. Stavba je krásně zrenovována, v areálu se nachází cukrárna a restaurace, ve špýcharu za zámkem vyrostlo cyklistické muzeum. V tuto chvíli se vrací krása přiléhající zeleni a pěšinám a v plánu je zrestaurování křížové cesty, která se šplhá do kopce vedle zámečku a končí v rozvalinách bývalého středověkého hradu. Pokud vás budou zajímat další informace, určitě nevynechejte stránku http://www.nove-hrady.cz/.
Další zastávku jsme učinili v nedaleké Litomyšli, o které už toho bylo napsáno tolik, že nemá smysl ji dále nijak komentovat. Zato bych se rád zastavil u hradu Svojanova, kam jsme se vydali posléze. Svojanov se tyčí na ostrohu nad stejnojmenou vesnicí, která se nachází nedaleko obce Bystré. Na zříceninu je pěkně zachovalý, člověk se může bez omezení podívat kamkoliv, dokonce i na věž, která je přístupná po strmém dřevěném schodišti, které mi osvěžilo paměť na závratě, které mě zpestřovaly život v dětství. Z věže je krásný rozhled po okolí, který zatím překonává pouze rozhled z věže Landštejna. V objektu hradu se nachází i šenk, kterému doporučuji zdaleka se vyhnout. Obsluha k uzoufání pomalá a syrové maso místo smaženého řízku taky nepotěší. Možná to všechno zachraňuje kvalita piva z Měšťanského pivovaru v Poličce, ale radši bych na to nevsázel :).
No a ze Svojanova jsme zamířili k perle naší cesty - hradu Pernštejnu. Pernštejn je zřejmě profláknutější než Litomyšl, protože i Hanka na něm byla už dvakrát, takže ho zde nebudu moc rozebírat. Snad jenom přiznám, že mě naprosto uchvátil a doufám, že se na něj co nejdříve vydáme a zbude čas i na prohlídku a turistickou známku.
Pernštejnem náš sobotní výlet skončil. Ač byl velmi rychlý, poskytl mnoho inspirace, kam se u nás na Vysočině vypravit a kde strávit příjemný den. Doufám, že brzy přineseme obsáhlejší reporty alespoň k Novým Hradům a Pernštejnu.
GALERIE
0 Komentáře