Emulujeme

Počasí, které na nás svými deštivými prsty bubnuje za okením sklem se už skutečně nedá nazývat letním, ba ani baboletním. Podzim se zřejmě podíval do kalendáře, zjistil, že nastal jeho čas a po pomýlené zimě a vyprahlém létě nám chce ukázat, jak vypadá správné, slušně vychované roční období. Naskýtá se tedy otázka, co s volným dnem, když je venku ošklivě! No tak my, počítačoví fandové nejdříve postahujeme nějakou muziku, pročteme si diskuse a pak se vrhneme na disky se zálohami, které jsme již dlouhou dobu neprohlíželi. A takový disk se zálohami je jako krabice s památkami na dětství. Nacházíte v ní věci, které vás kdysi zaujaly a bavily, ale časem na ně už nezbýval čas, nebo místo. O to radostnější jsou ta krátká setkání po letech.

Moje zálohy (rád bych řekl naše, ale Simča bohužel není takový počítačový nadšenec jako já) mě skutečně mile překvapily. Nalezl jsem ne jenom několik dokumentů, jejichž vytvoření mi kdysi dalo nemalou práci, fotky, které jsem považoval za ztracené, ale hlavně prográmek s názvem ZX32, který není ničím jiným než emulátorem stařičkého počítače ZX Spectrum. Pokud by někdo nevěděl, co je to emulátor, tak jde o prográmek, který umožňuje i na nových počítačích spouštět hry ze starších platforem. V tomto případě hry, které jsem hrával jako malý špunt, pubertou nezasažený. Dobře, takže máme deštivý den, kdy se člověku nechce na krok z domu, emulátor ZX Spectra a připojení k internetu, který je plný her. To může vyústit pouze v nostalgickou cestu časem plnou znovu nalezených vzpomínek.

Dobře tedy. Startuji eumlátor, brouzdám CDčkem a první volba nemůže padnout na žádnou jinou hru, než první díl z kolekce Dizzy. Malé vajíčko, procházející nejroztodivnějšími pohádkovými světy, řešící hádanky a plnící úkoly. Dnes bychom zřejmě řekli adventura. Teď už asi nespočítám, kolik hodin jsem kdysi strávil na Ostrově pokladů, nebo v Yolkfolku. Naprosto přesně si ale vybavuji úžas nad rozsáhostí herního prostředí, množstvím postav a předmětů. Oevírám tedy soubor, přehazuji několik nastavení ve volbách, abych dosáhl co nejlepšího výsledku a spouštím. Do očí mi vstupují slzy dojetí. Emulátor dokonce emuluje i proces nahrávání hry s typickým vřískáním magnetofonu a pobíhajícími barevnými pruhy po stranách. Jako ve snách sleduji vykreslení úvodního obrázku a pak bez dechu čekám tři minuty, dokud hra není nahrána. Pak chvíli zápasím s ovládáním, ale v zápětí už vejce pobíhá po obrazovce, vyhýbá se netopýrům a padajícím jablkům, aby pochodní zapálio oheň pod kotlem a jalo se shánět ingredience do magického lektvaru.

Nahrávám další a další díly a sahám po ostatních hrách - Duet, Manic Miner, Defender of the Crown, Jet Pac, Robo Cop,... a když už mám všeho dost, nacházím AYLand Radio, které hraje nonstop osmibitové hity. Ach, to byly časy, kdy "dvaosmšestky" byly výsadou majetných šťastlivců.

P.S.: Zdravím Honzu N., se kterým jsme často pořádali společné "Game Sessions" a který mi často ukazoval cestu, kterak osvobodit princeznu z Yolkfolku ;)