Dcerka Terka nám včera dosáhla úctyhodné váhy 4 kilogramů, tedy hranice, pod kterou se novorozenci v USA považují za podvyživené. Je docela fuška ji zvážit, protože jakmile ji zbavíme oblečení, nasadí "želvastyl" a za chaotického zmítání všech končetin se snaží svoji drobnou tělesnou schránu přesunout k nejbližšímu objektu zájmu, nejčastěji rozsvícené žárovce, nebo máminu nosu. Naštěstí ji vždycky pokládáme na krovky, takže se přesuny nekonají. Děsíme se chvíle, kdy se naučí překulit na břicho. Dnes ráno jsme zjistili, že čepičky, které nám byly pořád velké jsou tak akorát a že ty fajn teplé kalhoty s laclem už dlouho fajn nebudou, protože z nich brzy vyrosteme.
Terezka už si také začíná uvědomovat svoje ruce. Kromě kroucení hlavou a sledování blízkých objektů zájmu už se po nich začíná i natahovat. Působí to mírné komplikace třeba při kojení, kdy se nezbedné prstíky zatínají do maminčina dekoltu, nebo při přebalování, protože manipulovat s dítětem držícím se vší silou za mantinel v postýlce je nadlidský výkon. Už aby byla ta komoda s přebalovacím pultem :). A nesmíme zapomenout na to, že se nám umoudřilo počasí. Sychravou mlhu vystřídaly příjemné teplé dny, místy prosvětlené sluníčkem, takže se holky můžou vydávat na procházky podle libosti. Často se tak na půl dne někam ztratí, aniž by braly ohledy na to, že táta musí sedět v kanceláři. Ale on jim to přeje.
P.S.: Než jsem se rozhoupal uveřejnit tento článek, dorazila komoda. Takže už zase přebalujeme jako lidi na přebalovacím pultu a nemusíme honit jednorázové podložky po gauči, nebo po postýlce.
0 Komentáře