Oldtimer Festival 2008

Sraz veteránů ve Slavkově je zřejmě velmi provařenou akcí. Se statistikami 600 historických vozidel a 13 000 návštěvníků patří zřejmě k nejmasovějším akcím, které jsme jako rodinka navštívili a přes hojný počet návštěvníků i parádně užili. Nemalou zásluhu na tom určitě měli i Radek s Jančou a Milan se Zdenčou, kteří se k nám letos připojili (nebo jsme se my připojili k nim?).

Vyráželi jsme brzy. Sraz v 7:30 na Agipu, kombinovaný s prudkým sluncem a nedostatkem kávy se později ukázal být velmi drsným a příští rok zřejmě zvolíme trochu jinou strategii. Z rozličných důvodů jsme se rozhodli nejet po dálnici (jasně, nemáme dálniční známku a jsme škrti :) ) a tak jsme vyrazli směrem na Náměšť nad Oslavou, Zastávku, Ivančice, Modřice až do Slavkova. Až do Modřic jsem si byl celkem jistý, ale pak nastaly mírné komplikace, protože "podle téhle mapy, jsme byli na támhletom kopci". Naštěstí maminka Simča projevila dostatek orientačního talentu a v poslední chvíli nás vyvedla ze zatínajících se spárů brněnských ulic na tu správnou silnici na Slavkov. Pravda, téměř před cílem nás napadla dvacetikilometrová objížďka s hojným výskytem prudkých zákrut a zvýšeným výskytem koňských spřežení (takový valník tažený dvojspřežím v prudké zatáčce není nic moc), ale společnými silami jsme překonali veškeré nástrahy a kolem půl desáté jsme byli na místě. Chvíli nám trvalo, než jsme našli místo na parkování, ale v deset jsme již platili sympatickým lidem u brány vstupné a mohli jsme se začít kochat.

Nebudu zabíhat do detailů, protože to bych psal dnešní článek velmi dlouho. Uvítala nás nezbytná burza dílů, literatury a starožitností. Hned k této části bych měl první a poslední výtku pořadatelům, kteří zřejmě z komerčních důvodů udělili povolení i trhovcům prodávajícím naprosté šunty s veterány nijak nesouvisejícími. Poměrně nepříjemně tak narušovali atmosféru celé akce. Když se čověk prokousal parkem plným stánků, vystavených věcí, prodavačů z nejrůznějších koutů světa a skořápkářů, pojedl něco svačiny a popil něco piva, dostal se konečně k samotné výstavě, která měla takřka monstrózní rozměry. Stejně jako loni (a zřejmě i jako všechny předchozí ročníky), stály kousek před zámkem nejstarší automobily, mezi které se přimíchal zajímavý monocykl (ne, to není překlep - hledejte v galerii). Kolem kašen s lekníny stály rozestavěny motocykly a nechyběly ani některé kruiózní a velmi staré kousky. Když člověk popošel kousek dál, mohl si prohlédnout jeden z Tatrováckých prototypů sněžného vozu, který prý na delší dobu míří do zahraničí a nidko neví, kdy se zpět do země svého původu vrátí. A seběhl-li návštěvník pod svah k velké kašně, ocitl se v naprostém historickém infernu, tvořeném stovkami automobilů ze všech koutů světa. K vidění bylo téměř cokoliv, na co jste si vzpomněli. Obligátními Feliciemi počínaje, přes stále více oblíbená "embéčka", Tatrovky a brouky až po americké silniční koráby.

Letošní Slavkovský výlet se skutečně vydařil. Podařilo se nám ukořistit i dvě místní kolečka, čímž zakončujeme třetí desítku a běžíme pro čtvrtou. Jediné, co mě mrzí je, že jsem procházel kolem nádherné Tatry 52 s karosérií od Josefa Sodomky a nevyfotil jsem ji. No, alespoň máme o důvod víc proč vyrazit příští rok znovu.

GALERIE

Okomentovat

0 Komentáře