Se Simčou jsme se v podstatě shodli - je to ostuda. Vranovská přehrada je z místa, kde bydlíme, asi hodinu cesty autem. A ačkoliv jsme na přehradě samozřejmě mnohokrát byli, nikdy jsme se nezajeli podívat na její nejikoničtější historickou atrakci - zámek Vranov nad Dyjí. Tuto neděli se to ale mělo změnit. Když jsme vstávali, tak jsme to samozřejmě ještě nevěděli, ale krátce po snídani byly plány upředeny. Uděláme si nedělní výlet do Vranova nad Dyjí a tentokrát se podíváme na zámek.
Cesta proběhla podezřele hladce. Snad díky těm novým práškům na nevolnost, které nám lékarnice s trochu rozmlženým pohledem prodala pod pultem, nebo pro to, že jsme na žádném výletě na zámek dlouho nebyli. Za celou hodinu jízdy autem se rozhořela pouze jediná hádka a to ještě z banálního důvodu (Vojta dýchal na Terku, nebo tak něco), takže Simča vše hned v zárodku utnula a mohli jsme si cestu z úpatí Vysočiny do pohraničí Jižní Moravy patřičně užít. Z hlediska nevolností se jako nejproblematičtější část cesty ukázal závěrečný sjezd Vranovskou serpentinou, ale než jsme zaparkovali na zámeckém odstavném parkovišti, vše bylo zase v pořádku.
Vranovský zámek je pohledné barokní stavení s téměř tisíciletou historií. Jeho umístění na úzkém ostrohu nad meandrující řekou Dyjí mu dodává jistou atmosféru komornosti, až útulnosti. První bránou jsme kolem veřejných záchodků (cena 10,- Kč) prošli k mostu a dále druhou branou na druhé nádvoří. Tam nastal čas první těžké volby. V pravo k pokladně, nebo v levo do kavárny? Asi správně tušíte, že jsme si vybrali pokladnu, kde jsme zaplatili za 1. okruh (Reprezentační interiéry) a po několika letech se přesvědčili, že Turistické známky stále žijí (aktuálně v pokladně nabízejí No. 257 - Vranov nad Dyjí a No. 2614 - Zpřístupnění středověké strážní věže, zámek Vranov nad Dyjí).
Samotná prohlídka zámku je velmi poutavá a působivá. Na výběr máte ze tří okruhů, přičemž my jsme si vybrali ten základní, který návštěvníkům ukáže většinou reprezentační interiéry tak, jak byly používány příslušníky rodu Althannů. Ti jsou zajímaví, protože v čechách je s jejich jménem spojen zejména právě Vranovský zámek. Schodištěm a chodbou se dostaneme do řady navazujících pokojů, ze kterých je zajímavá zejména koupelna s kamennou vanou, která byla plněna horkou vodou především díky tvrdé práci místních poddaných, běhajících s vědry až na půdu, kde plnili k tomu specielně navrženou a zbudovanou nádrž.
Za zmínku určitě stojí také salon a jídelna, ale zejména Sál předků, který se stal architektonickým těžištěm (tedy alespoň podle Wikipedie) celého zámku. I laik musí souhlasit, protože oválný sál se 17m vysokým stropem, sochami předků pánů z Althannu a freskou v kupoli je skutečně impozantní prostor hodný tichého 'wow' i dnes. Kolem celého stropu sálu vede zjevně masivní ochoz z části krytý za zdobeným sloupovím. Neviděl jsem, že by tento ochoz byl součástí nějakého oficiálního okruhu, ale zřejmě si jeho návštěvu zapíšu do některého svého bucket listu.
Celá prohlídka končí na kamenné terase, která byla jako organická část Sálu předků používána ke slunění a často prý i k pořádání obědů pod širým nebem. Výhled je odtud sutečně krásný. Úpatí ostrohu obtéká již zmíněná Dyje a její protější břeh je posázen nesourodou zástavbou historického městského centra. Na zábradlí terasy nalezneme také torzo kdysi jistě zajímavého zařízení, které mělo upozorňovat na právě padnuvší poledne. Je to malý model děla, který se nacpal skutečným střelným prachem a soustava skleněných čoček násobící sílu poledního slunce v tu správnou chvíli zapálila roznětku a dělo roztomile škytlo. A panstvo se mohlo začít ládovat.
Cesta ven vedla přes první nádvoří, kde se připravovalo představení Strašidlo Cantervillské. Bohužel začínalo až o půl deváté večer, což neodpovídalo našemu časovému harmonogramu. Snad příště. Po prohlídce zámku jsme se samozřejmě museli zastavit v místní kavárně, kde měli točit kvalitní sudové víno a cedule slibovala i něco na zub. Krásné, goticky stísněné prostory se schodištěm jsou malebnou kulisou pro krátké popolední odpočinutí. Dojem trochu kazila brigádnická obsluha, která za kasou byla z mnoha různých důvodů, ale urcite ne proto, že by ji práce bavila. Ale i tak bylo víno ucházející a občerstvení zahnalo největší hlad, takže hodnotíme kladně.
V rámci zámku aktuálně probíhá také výstava terarijních zvířat, kterou jsme samozřejmě museli vidět, protože Vojta má právě plazí období a nejchtěnější věcí je aktuálně had. Po prohlídce zhruba dvaceti terárií jsme už zamířili zpět do podhradí, kde jsme po cestě krátce zabrousili do místního akvaria specializovaného na sladkovodní lovné ryby. Kapr, nebo cejn dnes asi nikoho úplně nepřekvapí, ale vidět na živo několik druhů jesterů, kterak svižně proplouvají velkými akvárii stálo za to.
Na pozdní oběd jsme zaktovili v první restauraci, na kterou jsme narazili. Cizinec by si možná nevěděl rady, ale my jsme si, jako správní češi, s nabídkou smaženého řízku, smaženého květáku a smaženého sýra hravě poradili. K pití byl v nabídce neodolatelně znějící Pivovar Tesák, což je téměř lokální věc, kterou bylo nutné podpořit. Dvakrát. Smažák musí plavat, že?
Vranovský zámek je opravdu krásné a malebné místo a pokud jste ho dosud, stejně jako my opomíjeli, určitě mu dejte šanci. Všechny tři okruhy trvají dohromady ca 2 hodiny, což je určitě zvládnutelné a okolí skýtá dostatek prostoru pro jedlíky i sportovce. Pokud máte kola, případně jiný dopravní prostředek, určitě stojí za to prozkoumat Vranovskou přehradu a její okolí detailně. My jsme tam určitě nebyli naposledy. Těšte se na další dobrodružství.
0 Komentáře